nikdy jsem nechtěl psát. chtěl jsem dávat góly za benficu. jenže potom jsem vyrost a nebylo z toho nic. no a k vánocům jsem dostal svůj první mobil, ze kterýho jsem měl všechno, jen ne radost. tenkrát nebylo moc kreditu, většinou jsme se na znamení souhlasu prozváněli, tak jsem ho měl prakticky jen na smsky. bylo potřeba používat co nejjasnější a nejkratší formulace. najednou jsem se přistihnul, jak večer jedu autobusem do centra a z displeje na mě svítí verš. a tak to začalo. zkusil jsem to párkrát poslat a zpětný reakce ukázaly, že to okolí baví. ztratil jsem pár telefonů, ztratil jsem pár lidí a pár věcí je taky dávno v tahu. ale přišla nová slova do dalších telefonů, napsaná pro jiné lidi, kteří mě nakonec za použití lehkého násilí přivedli k myšlence a nakonec i k literárnímu počinu. určitě se najdou mnozí, kteří řeknou zločinu, ale těch, co to nebudou mít rádi, bude vždycky dost. a to je dobře, dokud k tomu někdo něco cítí, nejsem mrtvej. ale žiju a nevím, proč se to děje mně.